COVID-19  A DIGITÁLNÍ PROPAST 
 

    Do debaty o dopadu pandemie na globální trhy práce je potřeba zapojit experty na rozvoj kyber-prostoru.  Devátý ze sedmnácti cílů udržitelného rozvoje OSN navazující na agendu Rozvojových cílů tisíciletí a týkající se internetového připojení, pravděpodobně získá nový význam a to nejen v rozvojových zemích. Krize veřejného zdraví způsobená COVID-19 přerůstá ve většině zemí v lokální, pomalu se rozvíjející hospodářské bouře s přímými dopady na trhy práce. Obavy jsou spojeny s poptávkovým šokem, ale i s účinkem na potenciál nabídkové strany trhu práce. Zavádění nových postupů a digitalizace pracovních vztahů vyúsťuje v bezprecedentní změny trhu práce, které pravděpodobně způsobí trvalé přerozdělení pracovních míst podle nového klíče.

   

Obr. 1 Připojení k internetu celosvětově mezi 1996-2018 (ITU)

   Celosvětově International Labour Organization (ILO) předpokládá negativní ovlivnění 436 milionů podniků, přičemž polovina tohoto počtu je spojená s distribucí a maloobchodem a čtvrtina s průmyslovou výrobou.1 Ve všech zemích dochází k prohlubování tzv. „digitální propasti“, která rozděluje ty, kteří mají přístup k technologiím, mají vyšší digitální gramotnost a jsou schopni aplikované znalosti využít ke svému zapojení do mechanismů pracovního trhu. Izolace od digitálního prostoru může znamenat vyloučení a zvýšení nerovnosti. Podle International Telecommunication Union (ITU) bylo konce minulého roku celkem 3,6 miliardy lidí offline, přičemž v rozvíjejících se ekonomikách byli pouze dva z deseti připojení k internetu.2

   

  Digitální nerovnost a digitální disparita je silná i v rozvinutých zemích, v regionálním i etnickém i demografickém měřítku. Jako příklad toho, že "digital gap" je tématem i v Evropě slouží statistika ze Spojeného  Království, dle níž koncem roku 2018, bylo 41% domácností s jedním členem ve věku nad 65 let stále nepřipojených k internetu a dokonce v tomto společenském segmentu dochází k zvyšování digitální izolace.3 Celosvětově navíc dochází k nevídaným dopadům na neformální trhy práce, tzv. šedou ekonomiku, na níž podle ILO závisí polovina pracovní síly lidstva, tedy 1.6 miliardy pracujících.1  ILO předpokládá 60% pokles příjmů pracovníků v šedé ekonomice, přičem v Evropě a Střední Asii dosáhně až 70%, což souvisí i s faktem, že šedá ekonomika je hůře digitalizovatelná nežli formální trh. Dle Evropské Komise je v průměru až 33-44% pracovních míst v EU možné konvertovat do digitální podoby, resp. alespoň částečně řešit na dálku, což je několikanásobně víc nežli v neformálních ekonomických sektorech.3

   

   Z uvedeného lze odhadovat budoucí podporu státních politik posilující kyberprostor a telekomunikace, které povedou k prohloubení názorových záborů jak kyberoptimistů, tak technopesimistů. Ti první uvítají zvýšený význam kyberprostoru ve strategiích států, distopisté získají více důvodů k obavám týkajícím se „normalizace pracovního kyberprostoru“, tedy eroze výdobytků vybojovaných zaměstnanci na zaměstnavatelích od průmyslové revoluce. Digitální nerovnost  prohloubí existují rozdíly mezi skupinami trhu práce, nově jej rozvrství  a stane se rozměrem, který zaměstnavatelé budou zohledňovat ve svých náborových strategiích. Pandemie tak dlouhodobě oslabí snahu o potlačení chudoby nejslabších sociálních skupin. 

   

The Labour Laboratory Liberec, analytický a prognostický klub přidružený k pracovnímu portálu Jobula.cz

   

[1] https://www.ilo.org/global/about-the-ilo/newsroom/news/WCMS_743036/lang--en/index.htm

[2] https://www.itu.int/en/mediacentre/Pages/2019-PR19.aspx

[3] https://www.theguardian.com/world/2020/apr/28/digital-divide-isolates-and-endangers-millions-of-uk-poorest